Zbraně, které střílejí pod vodou

Zbraně, které střílejí pod vodou - Red news magazín

Zbraně, které střílejí pod vodou

zdroj: internet Podvodní útočná puška APS

aktualizováno 09.02.2012, 00:00 | 09.02.2012, 00:00 | dpo

Ruské speciální síly používají pro boj pod vodou unikátní zbraně, které nemají jinde obdobu. A nejsou to žádné harpuny či kuše, nýbrž pistole a samopaly.

Ruské námořnictvo disponuje několika speciálními jednotkami, které provádějí mimo jiné i diverzní operace pod vodou. K tomu ale potřebují speciální vybavení a zbraně. Už v roce 1967 byly vytvořeny „protidiverzní“ útvary PDSS, které mimo jiné mají ve svém „popisu práce“ likvidovat potápěče protivníka. Jenže jak známo normální pistole a útočné pušky mají ve vodě účinný dostřel zhruba metr a jejich konstrukce při střelbě pod vodou velmi trpí. Jednoduše řečeno, jsou nepoužitelné.

Po druhé světové válce se v mnoha zemích zabývali vývojem zbraní vhodných pro střelbu pod vodou. Cesty vývoje byly různé, například v USA vyvinuli raketovou zbraň Lancejet, v Německu elektrickou HK P11, ovšem ruská cesta je nejzajímavější. V SSSR totiž dokázali vytvořit podvodní zbraně založené na klasických principech používaných u běžných pěchotních pistolí a útočných pušek.

Problémem při střelbě pod vodou je to, že se kolem střely vytvoří „bublina“ z par vzniknuvších při výstřelu a tření horkého projektilu o vodu – tzv. kaverna. Klasická kulka je velmi krátká a při jejím pohybu v kaverně se za ní vytvářejí turbulence, které ji rozkmitají, takže se už tak velký odpor vody ještě znásobí. Voda ji vlastně zastaví. Na konci šedesátých letech v sovětském Ústředním vědecko-výzkumném ústavu přesného strojírenství manželé Simonovy začali pracovat na speciální podvodní pistoli, jiný tým ve zbrojovce v Tule vyvíjel novu munici.

SPP-1 (Foto: internet)

SPP-1

V roce 1971 bylo vše hotovo a speciální námořní jednotky dostaly pistoli SPP-1 (specialnyj pistolet podvodnyj), kterou používají dodnes. Jde o čtyřhlavňovou, čtyřhrannou zbraň postavenou na mechanickém principu, proto velmi jednoduchou a levnou. Nabíjí se zezadu po odklopení svazku hlavní, do každé se vkládá jedna nábojnice ráže 4,5x39 SPS s šipkovitou střelou délky 120 cm. Mechanickým otočným kohoutkem se zbraň natáhne a zároveň se pootočí hlavňový svazek. Účinný dostřel je v hloubce 5 m zhruba 17 m, v hloubce 40 m stále dokáže být smrtící na 6 metrů. Od roku 1979 se vyrábí modernizovaná verze SPP-1M.

APS

APS

Simonovův tým ve stejné době jako SPP-1 vytvořil i podvodní útočnou pušku APS (automat podvodnyj specialnyj) ráže 5,45x39 mm, dalo by se říci, že jde o podvodní kalašnikov. Pracuje totiž na podobném principu jako zbraně AK, a mnoho dalších klasických útočných pušek, tedy na odběru prachových plynů z hlavně. Má hladký vývrt hlavně, tak se v ní nedrží voda jako u normálních drážkovaných hlavní a může střílet jednotlivé rány i dávky. Munice MPS má střelu v podobě šipky dlouhé 120 mm, která svým tvarem vytváří optimální kavitační „bublinu“ při výstřelu. Existuje dokonce varianta se stopovkou, díky níž se dá v kalné vodě sledovat dráha střely. Do zásobníku zbraně se jich vejde 26. Dostřel v hloubce 5 metrů činí 30 m, ve 40 metrech je to stále ještě 10 m.

Zajímavé je, že se APS dá použít i při běžné střelbě „ve vzduchu“, nicméně zbraň se velmi ničí, pod vodou vydrží až 2 tisíce výstřelů, na vzduchu však jen 200. Navíc je velmi nepřesná, stěží se dá zasáhnout cíl o velikosti 1x1 m na vzdálenost 50 m. APS byla zavedena do výzbroje speciálních jednotek v roce 1975 a dodnes ji používají. Podle některých zdrojů si prý tyto útočné pušky dokonce pořídily na začátku 90. let americké speciální síly SEAL, když je jejich členové u svých sovětských kolegů viděli při společné ochraně summitu prezidentů Bushe a Gorbačova na Maltě v prosinci 1989.

ASM-DT

ASM-DT

Právě neschopnost střelby v ovzduší je pro podvodní pušky docela nevýhoda. Proto se v 90. letech snažili v tulské zbrojovce vytvořit obojživelnou zbraň. Z této snahy vznikla útočná puška ASM-DT ráže 5,45x39 mm s drážkovou hlavní. Nejzajímavější byla možnost použít jak normální zásobník z AK-74 s třiceti náboji 5,45x39 mm, tak speciální 26ranný s upravenou podvodní šipkovitou municí MPS. To dovolovala posuvná šachta podavače nábojů.

Důmyslně byl vyřešen i problém s vodou zůstávající v drážkách hlavně. Zbytkové prachové plyny vznikající při prvním výstřelu po vytažení z vody systém zbraně odebral a použil na její vytlačení z drážek. Proti APS měla nová útočná puška výhodu i v možnosti připevnit poděsný granátomet a různé zaměřovače. Ovšem právě kvůli složitosti posuvného podávacího mechanismu se do výzbroje nedostala.

ADS (Foto: internet)

ADS

Nejnovějším počinem tulské zbrojovky je útočná puška ADS (avtomat dualnoj strednyj) ráže 5,45x39 PSP. Ta je odvozena od bullpupu A-91 a továrna ji představila v roce 2005. Unikátní na ní je, že již nepoužívá šipkové střelivo, které je vhodné pouze do vody, ale prodloužené projektily zcela zasunuté v nábojnici. Konec projektilu se vlastně uvnitř nábojnice dotýká jejího dna se zápalkou. Nábojnice má délku 57 mm, střela pak 53 mm. Tím je ušetřeno místo a zbraň tak může používat klasické 30rannné zásobníky ze zbraní řady AK. Do nich se pak mohou dát jak klasické projektily „do vzduchu“, tak podvodní střelivo.

Rotační závěr zbraně s odběrem plynů z hlavně má dva režimy – normální a podvodní – volitelné páčkou na těle pušky. Na souši se prý ADS vyrovná puškám AK-74, pod vodou je pak lepší než stará dobrá APS. Dostřel pod vodou v hloubce 5 metrů prý činí 25 m. V roce 2009 proběhly vojskové zkoušky a zbraň byla bez udání dalších podrobností zavedena do výzbroje ruských „speciálů“.

Střelba z SPP-1 a APS