Su-15: málo známá stíhačka se slavným „zářezem“

Su-15: málo známá stíhačka se slavným „zářezem“ - Red news magazín

Su-15: málo známá stíhačka se slavným „zářezem“

zdroj: internet Suchoj Su-15

aktualizováno 19.02.2012, 05:03 | 19.02.2012, 05:03 | dpo

Jeden z mála sovětských letounů, který sloužil výhradně v Sovětském svazu, byl dvoumotorový Suchoj Su-15. Díky tomu není příliš znám, ale o to byl důležitější.

Sovětské bojové letouny byly většinou vyváženy ve velkých počtech do spojeneckých a spřátelených zemí, nicméně existovalo několik výjimek. Jednou z nich byl Suchoj Su-15. Stroj, který není tak slavný, jako jeho současníci například MiG-21 nebo následovníci v podobě Su-27, nicméně o to byl pro sovětské vzdušné síly od šedesátých do osmdesátých let důležitější. Vlastně tvořil páteř protivzdušné obrany Sovětského svazu a zapsal se také do dějin neslavně proslulým „zářezem“ – sestřelil korejský dopravní Boeing 747 KAL007 v roce 1983, při čemž zahynulo přes 250 cestujících.

(Foto: internet)

Každé letadlo pocházející ze zemí Varšavské smlouvy dostalo kód NATO, pro Su-15 bylo vybráno kódové označení Flagon. Vznikl jako nástupce letounů Su-9 a Su-11 a měl primárně hrát úlohu obranné stíhačky pro každé počasí proti americkým strategickým bombardérům. V padesátých letech v konstrukční kanceláři Suchého postavili několik zkušebních strojů série T s křídli tvaru delta. Výsledkem byly právě stroje Su-9 a 11, vše pak vyústilo v konstrukci stroje T-58D, jenž byl prvním prototypem pozdějšího Su-15. Na rozdíl od „devítky“ a „jedenáctky“ dostal místo jednoho motoru AL-7 z Ljulkovy konstrukční kanceláře, který normálně súčka používala, dva motory Tumanskij R-11 později R-13, které jinak poháněly MiGy-21.

Poprvé se „patnáctka“ do vzduchu dostala v květnu 1962 a za kniplem seděl slavný zalétávající pilot Vladimír Iljušin, syn legendárního leteckého konstruktéra Sergeje Iljušina. Su-15 se od předchozích konstrukcí Suchého lišil i tím, že nasávací otvory do motorů se přesunuly na bok trupu, neboť do přídě byl zabudovaná výkonný radar Orjol 2, který měl navádět první sovětské poloaktivní řízené protiletecké rakety R-98. Vývoj letounu se nijak nekomplikoval, a tak už v roce 1963 probíhaly vojskové zkoušky a o dva roky později přišly k bojovým útvarům první verze Su-15.

Fotogalerie

1 / 6 Otevřít fotogalerii

Kromě výkonného radaru měl pilot k dispozici i moderní novinku – systém automatického navedení na cíl Vozduch-1. Ten přijímal zakódované informace o cíli ze sítě pozemních sledovacích radarů a vyhodnocoval nejideálnější způsob, jak napadnou cíl bez toho, aby byl předčasně zapnut palubní radar letounu, který by jej mohl prozradit. Právě tento systém byl hlavním nástrojem pro boj s americkými strategickými bombardéry. Nicméně na druhou stranu nebyl vhodný pro boj s manévrujícími stíhačkami protivníka. Byla vyvinuta i dvoumístná cvičně-bojová verze Su-15U.

Vložit video na:

Nicméně na letounu bylo stále co zlepšovat. V roce 1973 přišla po dílčích úpravách zásadní modernizace v podobě Su-15TM. Sůčko dostalo nové křídlo s charakteristickými „nadstavenými“ konci, další dvojící závěsníků pro výzbroj a především daleko výkonnější radar Tajfun-M i vylepšený systém automatického navádějí Vozduch-1M. Díky němu mohl být letoun bez zásahu pilota naveden na cíl a po odpalu řízených raket R-98 se automaticky mohl vrátit až k letišti, jen přistání musel obstarat pilot už sám. I od Su-15TM existovala dvoumístná varianta označená UM. V devadesátých letech byly všechny Su-15 u ruského letectva vyřazeny, později je vyřadili i na Ukrajině a Gruzii, takže dnes jsou k vidění jen v muzeích.

Výzbroj Su-15 tvořil dvouhlavňový 23 mm kanón GŠ-23 s 250 náboji, známý i z MiGů-21 nebo našich L-39ZA Albatros, nejdůležitějšími zbraněmi byly ale řízené protiletadlové rakety středního doletu R-98 (kód NATO AA-3), dlouhého dosahu R-40 (AA-6), později i R-60 pro boj na krátké vzdálenosti a manévrovací boj. Na závěsnících mohly být umístěny i dva kontejnery s kanony GŠ-23. Stroj měl na délku úctyhodných 21 metrů, nicméně rozpětí křídla bylo jen bez mála deset metrů (u verze TM). Letoun prázdný vážil skoro 11 tun a unesl 7 tun výzbroje a paliva. Maximální rychlost Su-15TM se pohybovala okolo 2230 km/h.