Reaganův atomový supersonický bombardér

Reaganův atomový supersonický bombardér - Red news magazín

Reaganův atomový supersonický bombardér

zdroj: internet Rockwell B-1 Lancer

aktualizováno 08.02.2012, 00:00 | 08.02.2012, 00:00 | dpo

V dnešním americkém strategickém letectvu doplňuje legendární B-52 a tajuplný B-2 nadzvukový těžký bombardér B-1 Lancer, jenž se narodil dvakrát.

V roce 1960 sovětská protiletadlová obrana pomocí řízené rakety země vzduch sestřelila průzkumný americký letoun U2 s Francisem Garry Powersem nad územím SSSR. Američané do té doby docela bezstarostně posílali tyto velmi vysoko létající letouny nad Sovětský svaz a počítali také s tím, že v případě konfliktu budou v relativním bezpečí před sovětskými nevýkonnými a nepřesnými protiletadlovými střelami i těžké bombardéry B-52. Jenže po tomto kolosálním průšvihu bylo jasné, že pomalé a vysokoletící stroje už nemají šanci. Proto v roce 1964 americké letectvo (USAF) vypsalo požadavek na nový bombardér, který by naopak útočil z velmi malých výšek a při vysokých rychlostech, aby jej nemohly zachytit ani radary ani protiletadlové střely.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

(Foto: internet)

Největší a nejtěžší bombardér je dvakrát rychlejší než zvuk

Protipólem Rockwellu B-1B je na ruské straně těžký strategický bombardér Tupolev Tu-160 Blackjack podobné koncepce.

Program AMSA (Advanced Manned Strategic Aircraft) dostala na starosti firma Rockwell. O složitosti vývoje nového nadzvukového stroje, který měl dosahovat rychlosti až 2 Machy, svědčí to, že první prototyp B-1A vzlétl až v prosinci 1974, přičemž celkově byly postaveny tři letové prototypy a jeden na pozemní zkoušky. Už za administrativy prezidentů Nixona a Forda se plánovalo pořízení přes 200 bombardérů B-1A s tím, že operačního statusu měly dosáhnout v roce 1979. Jenže plány jsou plány a osud věci mění. „Bé-jedničku“ čekala klinická smrt.

V roce 1977 do prezidentského úřadu nastoupil Jimmy Carter a ten nechal provézt revizi programu B-1. Ukázalo se, že se několikanásobně prodražuje, a tak jej nový prezident zastavil. K tomu přispěly i informace o rodících se prvních stealth letounech (Have Blue – prototyp F-117, B-2), které budou moci do sovětského prostoru pronikat zcela nepozorovaně. U Boeingu také pracovali na nových řízených střelách s plochou dráhou letu AGM-86, které mohly odpalovat i stávající B-52 z bezpečné vzdálenosti od sovětského teritoria. I cena byla mnohonásobně nižší než dvě stovky B-1. Zdálo se, že osud „bé-jedničky“ je zpečetěn.

(Foto: internet)

Jenže v roce 1981 přišel do úřadu prezidenta Ronald Reagan a ten program B-1 obnovil. Vyslyšel volání z letectva, že B-52 nemůže být udržován a modernizován donekonečna (ve službě je ovšem i dnes a dlouho ještě bude) a že nový tajný B-2 bude operačně použitelný až někdy kolem roku 1990. Program B-1 dostal druhou šanci, Reagan rovnou na podzim 1981 oznámil pořízení stovky letounů. Bylo to jedno z řady jeho rozhodnutí, která z něj udělaly v mnoha očích militaristu a u sovětských aparátčíků ztělesněné kapitalistické zlo.

Program tedy znovu nabral obrátky a v říjnu 1984 poprvé vzlétla varianta B-1B, která byla určena pro sériovou výrobu. Lišila se od „áčka“ především pevnými vstupy vzduchu k motorům, čímž se snížila maximální rychlost na polovinu (1328 km/h). Konstruktéři totiž na Lanceru uplatnili některé prvky stealth z tehdy tajných projektů F-117A a B-2 a patřily k nim i pevné vstupy motorů. Také se upustilo od odstřelovací přední části trupu, která měla zachránit celou posádku naráz v případě nebezpečí, použité u prvních tří prototypů B-1A. První stroje USAF dostala v roce 1985 a poslední stý v roce 1988.

Fotogalerie

1 / 6 Otevřít fotogalerii

Po pádu železné opony dostaly B-1B novou roli, místo strategických jaderných nosičů se z nich staly univerzální bojové stroje používající naváděné střely s plochou dráhou letu, klasické bomby nebo řízené přesné protizemní střely. Postupně došlo kvůli rozpočtovým škrtům ke snížení jejich stavu na dnešních 67 kusů v aktivní službě, několik bylo ztraceno při haváriích a zbytek je zakonzervován. USAF s nimi počítá přibližně až do roku 2040, kdy by měl být k dispozici už nový typ, proto jsou průběžně modernizovány.

B-1B Lancer je schopen ve svých třech pumovnicích nést až 34 tun výzbroje, na podkřídelních závěsnících může mít ještě dalších 27 tun. Pohání jej čtyři motory General Electric F-101-GE-102, každý o tahu 137 kN. Stroj prázdný váží 87 tun, na délku má 44 metrů, na výšku 10 metrů a rozpětí se pohybuje od 24 do 41 metrů kvůli proměnlivé geometrii křídel. Dolet s nákladem a čtyřčlennou posádkou sedící na vystřelovacích sedadlech činí 12 000 kilometrů a maximální dostup 15 kilometrů.