Kdo by ho neznal, je to legenda druhé světové války. Malý terénní Jeep. Ale i on měl podoby, které známé nejsou.

Výrobce jeepu firma Willys Overland se zúčastnila s první jeho verzí nazvanou Quad výběrového řízení na čtvrttunový automobil 4x4 vypsaný americkou armádou v roce 1940. A generalita nakonec vůz pod označením Willys MA vybrala za vítěze. Tak začala slavná cesta jeepu do světa. Nejvíce se rozšířila pozdější verze MB a vžilo se i označení Jeep. Málo známou skutečností je, že jeepy měly i méně tradiční podoby a vzniklo i několik speciálních variant, které se moc nerozšířily nebo zůstaly jen v prototypu.

Asi nejbláznivějším projektem byl létající jeep neboli Rotabuggy. V roce 1943 se v Británii zabývali myšlenkou dopravy malých terénních vozů vzduchem. Ve výzkumném středisku Airborne Forces Experimental Establishment pod vedením Raula Hafnera vznikl jeep s nepoháněným rotorem, který měl být dopravován na místo určení ve vleku na laně za letadlem. Byl to vlastně dvoumístný vírník. Při prvních vzletech byla Rotabuggy tahaná náklaďákem a také čtyřapůllitrovým vozem Bentley a kupodivu tahle podivnost létala.

Později se testovalo i tahání za bombardérem Whitley, ale pilotování létajícího jeepu nebylo vůbec snadné. Experimenty trvaly přibližně rok, ovšem nástup nákladních kluzáků Horsa a Hadrian, které byly schopné vedle vojáků transportovat i vozidla, ukončil jepičí život nezvyklého jeepu nazývaného také Blitz Buggy. Maximální rychlost letu tohoto vehiklu měla teoreticky dosahovat hodnoty 241 km/h, vážil 1411 kg, tedy o skoro 250 kg víc než klasický jeep, minimální letová rychlost pak byla 58 km/h.

Výrobce Willys Overland nabídl americké námořní pěchotě poněkud větší jeep v konfiguraci 6x6 s označením Willys MT TUG 6X6 Jeep, někdy také Super Jeep. Na konci roku 1942 bylo postaveno asi 15 kusů v různých modifikacích, ale nakonec se do výroby nedostala ani jedna. Byly mezi nimi například sanitní verze, tahač letištních návěsů, pancéřovaný transportér pro osm vojáků, také nosič 37 mm protitankového kanónu.

Ve druhé světové válce byly hodně rozšířeny i tzv. halftrucky – tedy polopásová vozidla. I jeep se dočkal takové varianty. Primárně se o polopásovém jeepu uvažovalo pro Aljašku, ta byla potencionálně ohrožována japonským námořnictvem. Základem pro polopásové typy T 28 a T 29 byl super jeep 6x6, přičemž zadní dvojíce kol byla nahrazena systémem pásů a kladkových kol a na přední nápravě byly umístěny lyže. První kus u Willysu vyrobili v lednu 1943 a nakonec jich vzniklo jen šest. Jak válečné události pokračovaly, ukázal se Penguin Jeep nepotřebný, navíc se vůz špatně řídil, a to i když měl vpředu místo lyží kola.

Fotogalerie

1 / 10 Otevřít fotogalerii

Na konci roku 1943 americká armáda projevila zájem o to, aby jeep uvezl větší množství nákladu a tak zúkolovala Willys Overland, aby vytvořil půltunový jeep pro bojiště v jihovýchodním Pacifiku. Této verzi se přezdívalo Jungle Jeep a vznikla snad jen ve dvou exemplářích. Lišila se od klasického jeepu zvětšenými rozměry, většími koly a byly v ní zastavěny některé komponenty z třínápravové varianty MT TUG 6x6.

Jeep neunikl ani vodě. U Forda během války vyráběli jeep pod označením Ford GPW (což znamenalo General Purpose Willys). A právě firma Ford vyvinula i obojživelnou amfibii jeepu zvanou též Seep, jinak také Ford GPA (General Purpose Amphibious). Obojživelný jeep se dočkal dokonce bojového nasazení, poprvé to bylo v listopadu 1942, když se účastnil afrických operací americké armády.

Ovšem daleko většího úspěchu a použití se dočkal v řadách Rudé armády, která jej získala v rámci americké vojenské pomoci. Sověti jej zařadili hlavně k průzkumným jednotkám a osvědčil se jim i při bleskových přechodech velkých ruských řek, díky nimž mohli rychle utvořit přemostí pro přechod hlavních vojů svých jednotek.

Jeep však existoval i v mnoha dalších podobách, ty vznikaly často improvizovaně v polních podmínkách a tak jejich zmapování je i pro historiky velmi obtížné. Jedinými vodítky jsou často jen nedatované fotografie.