Gigantický hydroplán vzlétl jen jednou

Gigantický hydroplán vzlétl jen jednou - Red news magazín

Gigantický hydroplán vzlétl jen jednou

zdroj: internet Hughes H-4 Hercules

aktualizováno 31.01.2012, 10:11 | 31.01.2012, 00:00 | dpo

Během druhé světové války ve Spojených státech vznikalo největší letadlo své doby. Ovšem právě kvůli své výjimečnosti a složitosti se nakonec dostalo do vzduchu jen jednou.

Hughes H-4 Hercules sice neznamenal pro světové letectví žádný přínos, přesto si dodnes drží dva primáty. Má totiž největší rozpětí křídel ze všech postavených letadel v historii, se svými 97,5 metru překonává i největší letadlo světa An-225 Mrija (88,4 metru) a zůstává největším kdy postaveným hydroplánem. Není divu, Hercules se měl stát jedním z hlavní prostředků, pomocí níž měla putovat americká vojenská pomoc do Velké Británie.

Spojenecké lodní konvoje totiž od počátku války v Atlantiku trpěly obrovskými ztrátami díky řádění německých ponorek. Proto americké ministerstvo války hledalo alternativní možnosti dopravy vojenského materiálu do Británie. Logicky se nabízela cesta vzduchem, jenže americké letectvo nedisponovalo žádným opravdu velkým transportním letadlem. A tak v roce 1942 vypsalo ministerstvo požadavek na transatlantický letoun, který by zajistil letecký most do Británie.

(Foto: internet)

Vzhledem k tehdejším technologickým možnostem bylo jasné, že musí jít o hydroplán. To si také uvědomoval výstřední miliardář a průmyslník Howard Hughes (byl o něm natočen film Letec s Leonardem DiCapriem v hlavní roli), který se rozhodl letoun postavit. Přizval si k tomu oceláře a loďaře Henryho J. Kaisera a ministerstvu války společně předložili projekt HK-1, jenž měl být největším do té doby postaveným letadlem. Ministerstvo návrh přijalo a byl podepsán kontrakt na stavbu tří kusů s lhůtou dvou let. Letoun měl unést přes Atlantik až 750 plně vyzbrojených vojáků nebo odpovídající množství techniky včetně tanků. Stavbu řídil Hughesův vrchní konstruktér Glenn Odekirk.

Howard Hughes v kokpitu H-4 (Foto: internet)

Jenže stavba tak velkého stroje vázla. Jednak kvůli válečným omezením při dodávkách strategických surovin a také kvůli perfektcionistické povaze Hughese, který do stavby a konstrukce stále zasahoval. Letoun měl vedle rekordního rozpětí 97,5 metru délku 66,6 metru, přičemž jeho maximální vzletová hmotnost měla činit 180 tun. Pro pohon bylo použito osm motorů Pratt&Whitney R-4360, každý o výkonu 2240 kW. Jen pro zajímavost, vrtule každého z nich měřila přes pět metrů.

Zdržování Kaisera velmi deprimovalo, až nakonec od projektu několik měsíců před termínem daným ministerstvem odstoupil. Hughes se však nevzdal a pokračoval ve stavbě letounu nyní přeznačeného na Hughes H-4 Hercules. Podepsal s ministerstvem novou smlouvu na jeden stroj. Kvůli prostojům a oddalování prvního vzletu se začalo letadlu v politických kruzích říkat létající sklad dříví nebo také smrková husa. Byl totiž stavěn hlavně ze dřeva s pomocí laminovacích technik kvůli úspoře hmotnosti i nedostatku lehkých kovů daných válečnými omezeními.

Vložit video na:

Nakonec Hughes termín nestihl, válka končila a o herculese už neměl nikdo zájem. Nicméně kontroverzní osobnost průmyslníka dosti dráždila, proto jej kvůli nedodržení smlouvy a údajnému zpronevěření 22 milionů dolarů z veřejných prostředků v srpnu 1947 vyslýchal vyšetřovací výbor amerického senátu. Hughes se razantně hájil (z vlastních peněz do projektu vložil dalších 18 milionů) a dokonce mezi jednáními výboru konečně dostal svou „husu“ do vzduchu. To se stalo 2. listopadu 1947, kdy v přístavu Los Angeles Hughes společně s druhým pilotem Davem Grantem, novináři a svými techniky na palubě odstartoval a zvedl herculese do výšky 21 metrů nad hladinou. Při rychlosti přes 200 km/h uletěl asi jednu míli a úspěšně přistál. To ale bylo také naposledy, kdy se obr proletěl. Využití již pro něj nebylo, takže nemělo smysl v produkci a provozování herculesů pokračovat. Nicméně až do Hughesovy smrti v roce 1976 technici stroj v klimatizovaném hangáru udržovali v letuschopném stavu.

Od roku 1980 se přestěhoval na Long Beach v Kalifornii, kde čas trávil ve společnosti jiného giganta – lodě Queen Mary. Po roce 1993 se dostal do Evergreen Aviation Museum v McMinnville v Oregonu, kde je k vidění dodnes. V hangáru, kde jej nechal Hughes stavět, jsou dnes filmové ateliéry a vznikl v nich například film Titanic.