Francouzský krasavec vzdušných výšin

Francouzský krasavec vzdušných výšin - Red news magazín

Francouzský krasavec vzdušných výšin

Vložit video na:

aktualizováno 10.02.2012, 00:00 | 10.02.2012, 00:00 | dpo

Symbolem francouzského letectva byly po desítky let různé verze letounů Mirage. Štafetu po nich přebírá nejmodernější Dassault Rafale.

Chlouba francouzského leteckého průmyslu – Dassault Rafale však měl docela smůlu v tom, že jej kromě francouzských vzdušných sil nikdo nechtěl. Tedy zájem měl libyjský diktátor Kaddáfí, v roce 2007 dokonce Libye předběžně objednala 18 letounů, ale jak to s režimem kontroverzního vůdce dopadlo, všichni víme. Paradoxně bombardování libyjských vládních sil se účastnily i francouzské Rafale. Ale vypadá to na světlo na konci tunelu, před pár dny Indie oznámila vítěze tendru na střední multifunkční bojový letoun – Rafale. Znamená to pro zbrojovku Dassault obrovskou zakázku na 126 letounů za cenu asi 10,4 miliardy dolarů. Možná to je svítání na lepší časy, přece jen stroje Mirage byly exportně mnohem úspěšnější.

(Foto: profimedia.cz)

Na konci sedmdesátých let francouzské letectvo i námořnictvo začaly hledat budoucí nástupce typů Mirage IV, F1, Super Etendard, Jaguar a Crusader, a tak padlo rozhodnutí, že by to měl být jeden univerzální stíhací a útočný letoun. V roce 1980 se Francie proto přidala k západoevropskému projektu EFA, který nakonec vyústil v dnes známý Eurofighter Typhoon. Nicméně hned od počátku se projevily odlišné představy všech zúčastněných, především Francie, která chtěla hrát v programu prim. Tak se stalo, že v roce 1985 ze všeho francouzská zbrojovka Dassault vycouvala a vydala se svou cestou.

Ovšem nezačala od píky, a tak se už v prosinci 1985 uskutečnil roll-out demonstrátoru Rafale A. Ten pak vzlétl poprvé o půl roku později, tehdy ještě s americkými motory GE F404-GE-400, protože francouzský Snecma M88 ještě nebyl hotov. Bylo co testovat, letoun musel vyhovět širokému spektru požadavků, a tak se stalo, že přišel pád železné opony, s ním redukce obranných rozpočtů a výdajů na vývoj nových zbraní. Program Rafala se tak výrazně zpomalil. První prototyp jednomístné verze C již s francouzskými motory vzlétl až v květnu 1991, námořní M v prosinci téhož roku a dvoumístná B o dva roky později. Byla plánována ještě dvoumístná námořní verze N, ale kvůli finanční důvodům byla zrušena.

(Foto: internet)

Původně francouzské síly upřednostňovaly jednomístné verze, ovšem po zkušenostech z války v Perském zálivu a bývalé Jugoslávie se poměr verzí obrátil ve prospěch dvoumístné verze B. Původně měly letectvo i námořnictvo dohromady dostat 250 kusů Rafale všech tří verzí, jenže záhy francouzská vláda snížila objednávku na zhruba 200 kusů, pak dokonce na 120 strojů. V roce 2009 padla zatím poslední čísla – námořnictvo dostane 60 strojů verze M a letectvo 120 kusů verzí C a B dohromady. Ovšem finanční potíže a krize donutily vládu dodávky roztáhnout do delšího časového období, dnes je ve službě něco přes 100 strojů.

Do služby se dostal Rafale v roce 2001, a to u námořnictva, které nutně potřebovalo náhradu za v roce 1999 vyřazené obstarožní Crusadery ze šedesátých let. Stroje operují z paluby letadlové lodě Charles de Gaule. Zajímavé a dosti výmluvné je to, že námořní i pozemní verze přicházely k jednotkám v „oslabené“ verzi, nebyly tedy například schopné útočit na pozemní cíle a chyběly jim i další schopnosti, tak urgentní byla jejich potřeba. Později se vracely k výrobci na upgrade softwaru i kvůli konstrukčním úpravám (podobné je to ale například i u letounů Typhoon).

Fotogalerie

1 / 6 Otevřít fotogalerii

Rafale je i přes dlouhou dobu svého vývoje velmi moderní letoun s vynikající manévrovacími schopnostmi. V omezené míře disponuje i stealth vlastnostmi. Jeho design nezapře francouzskou školu – je velmi elegantní s deltakřídlem – a zapadá svou „kachní“ koncepcí do evropské filozofie pojetí bojových letounů. V kabině pilota najdeme dnes už běžný „skleněný kokpit“ – vypadá už spíše jako řídící středisko vesmírné lodě ze scifi filmů. Řízení je zcela podřízeno koncepci HOTAS (veškeré ovládací prvky jsou na přípusti motorů a řídícím joysticku), některé systémy se dají ovládat i pomocí hlasu, nechybí samozřejmě ani přilbový zaměřovač.

Rafale může nést široké spektrum protivzdušné i protizemní a námořní řízené či neřízené munice, některé stroje jsou uzpůsobeny i k nošení řízené střely ASMP-A s nukleární hlavicí. Celkově je schopen unést až 8 tun výzbroje, pevnou výzbroj tvoří 30mm kanón DEFA 971B s kadencí 2500 ran za minutu. Pohání jej dva motory Snecma M-88-3 s tahem 87 kN každý. Délka stroje činí něco přes 15 metrů, výška skoro 5,5 metru, a rozpětí pak 10 metrů. Prázdná jednomístná verze má 9 tun, dvoumístné jsou o půl tuny těžší, přičemž můžou dosáhnout maximální rychlosti 2125 km/h.